5 základních rad, kterými se řídím při výběru parkovacího místa u letiště

image

Dnes jsem se rozhodla sepsat, čím se řídím při výběru parkovacího místa u letiště, jelikož se jedná o informace, za které bych byla před několika lety vděčná. Ušetřila bych si totiž několik stresových i nepříjemných chvilek. Pokud si někdy nejste jisti, co je při výběru letištního stání pro vašeho plechového miláčka důležité, podívejte se, jak to nyní dělám já.

Oplocený pozemek je základ

Tento bod dávám na pomyslnou první příčku, jelikož je to pro mě základní vlastnost, kterou by měla mít plocha, na které nechám své auto během letu do zahraničí. Dnešní doba je bohužel taková, že nechat auto po delší dobu stát na volně přístupném místě bych přirovnala k ruské ruletě, jelikož zloději aut jsou čím dál tím vynalézavější. Před několika lety jsem se této chyby dopustila a po návratu mě čekalo auto bez rádia.

Bariéra zastaví vandaly

Netvrdím, že oplocení samo o sobě zajistí stoprocentní bezpečnost, obzvlášť pokud se jedná o pozemek nehlídaný. Když se však pokusím vžít do role potenciálního zloděje či vandala, vstup na takové místo bych si asi rozmyslela a raději šla své plány realizovat někam jinam, kde mě nečeká překážka hned u startu.

Být první se občas nevyplácí

Kdysi jsem jen tak mezi řečí s přítelem pronesla, že jsem ráda, když se mi podaří zaparkovat, co nejblíže u vchodu. A to proto, že mi to ušetří čas a nemusím se pak zdržovat motáním po parkovišti. Když jsem tuto větu dořekla, přítel na mě hodil nehezký pohled a poklepal si na čelo. Po jeho několikaminutovém výkladu jsem pochopila, o co mu šlo. Od té doby se vždy snažím najít místo, které je co nejvíce ve středu parkovací plochy, aby mé auto nebylo tzv. první na ráně.

Vstup pouze pro zvané

V dnešní době už bývá velmi časté, že pokud je parkoviště u letiště oplocené, vstup na něj je umožněn pouze oprávněným osobám – tedy těm, které jednoznačně prokážou, že mají na daném místě skutečně své vozidlo.

Velký bratr nikdy nespí

Jak jste asi odtušili, narážím na kamerový systém, který zaručí nepřetržitý dohled nad zaparkovaným vozidlem a bezprostřední řešení případné problémové situace. Pokud navíc dané parkoviště disponuje kamerovým systémem, který umí vyhodnotit například i podezřelé chování osob, personál může zasáhnout ještě předtím, než se něco doopravdy stane.

Můj osobní tip: Většinou se ujišťuji, že kamery kontrolují opravdu celou plochu a nikde neexistují tzv. slepá místa, která by unikla dohledu. A pokud existují, snažím se jim při parkování vyhnout.

Světla není nikdy dost

Poslední dobou se čím dál tím více bojím šera a tmy. Proto velmi oceňuji dobře osvětlené parkovací plochy, na kterých nemusím při nočním vyzvedávání auta pouštět baterku v mobilu, abych se trefila klíčkem do zámku.

Navíc si myslím, že i případný zloděj či výtržník si spíše troufne tam, kde není příliš na očích. A v případě, že by se nějaký odvážlivec našel, utěšuji se alespoň tím, že ho na kamerovém záznamu bude při dostatku světla snazší identifikovat.

PS: Jestli se dostane do běžného provozu parkovací robot jménem Stan, který u letiště vyzvedne vůz a pak ho zase doveze, budu muset tento článek aktualizovat. Sci-fi je totiž šálek mého čaje.

Díky informacím v tomto článku již víte, od čeho se při výběru letištního parkoviště tzv. odpíchnout. Nezapomeňte na tyto rady a vyhněte se zdlouhavému klikání z jedné nabídky na druhou.

Který ze zmíněných bodů je podle vás nejdůležitější a kterým není nutné se až tak zaobírat? Napište svůj názor do komentářů pod článkem. A pokud v mém výčtu podle vás něco chybí, neváhejte to připsat také. Ocením to nejen já, ale i ostatní čtenáři.