Za nejdůležitější informace o mé osobě považuji to, že:
- nejsem tím, kým jsem byla dřív
- nejsem tím, kým jednou budu
- jsem jen tím, kým se zrovna cítím být
Jsem prostě od malička rozlítaná. Takže se nakonec nedivím, že v současné době se létání stalo běžnou náplní mých dní a v rámci pracovních cest se neustále oblohou přesouvám z jednoho konce světa na druhý.
Pár slov o mé rozlítané povaze
Všimli jste si toho malého vtípku v nadpise? Opravdu to ke mně sedí. Již odmalička nevydržím:
- dělat jednu věc déle než pár minut (v dnešní době by mi asi diagnostikovali poruchu pozornosti)
- být někde dlouhou dobu (tím myslím třeba dovolenou – po pár dnech přemýšlím, kam pojedu, až se vrátím)
- řešit jen dílčí problémy (skáču z jednoho okruhu informací na další, abych zjistila, co možná nejvíc)
Konec filosofování, přejděme k faktům
Mé jméno je Aneta Š. (těší mě) a pocházím z úplně malé vesničky kousek od Prahy, ze které jsem hned jak to šlo, utekla do víru hlavního města. Jsem dost stará na to, abych měla spoustu věcí za sebou, ale zároveň dost mladá na to, abych měla ještě spoustu věcí před sebou. Život totiž nežiju, život si užívám.
Proč pro vás píšu tenhle blog?
Protože se mě občas někdo ze známých zeptá na radu ohledně něčeho, co souvisí s leteckou dopravou (většinou hlavně s parkováním u letiště). A hlavně proto, že se čím dál častěji stává, že po mé odpovědi mi daný člověk odvětí buď: „Prosím tě, sepiš to a někde to vystav.“ nebo „Tak tuhle historku někam napiš, to fakt stojí za to.“ No a tak jsem se rozhodla, že to udělám. Na mém blogu tedy najdete nejen rady, ale také příběhy z mých cest letadlem.
Ještě vás musím upozornit, že jsem chvílemi trošku ironická. Nemůžu za to. Pokud se někdy u čtení pozastavíte nad příliš „ostrým“ obsahem, buďte si jisti, že to byla z mé strany nadsázka.