Vlakem už raději ne aneb proč jsem začala využívat i parking u letiště Mošnov

image

Co vedlo k tomu, že jsem začala považovat cestu vlastním autem zakončenou parkingem u letiště Mošnov za mnohem lepší variantu než jízdu vlakem, kterou jsem v tomto případě využívala dosud? Odpověď na tuto otázku jsem rozepsala v následujícím příběhu o jednom z mých nepříjemných zážitků, který může být někomu dalšímu tzv. kopancem ke správnému rozhodnutí.

Jak to začalo?

Když létám z Prahy (což je většinou), cestuji na letiště svým vlastním vozidlem, protože:

  • Prahu mám najetou
  • mohu vyjet, kdy chci
  • jsem nezávislá
  • mohu si zpívat (bez toho se dá žít, ale mám to prostě ráda)

Z Ostravy létám výjimečně, příliš to tam neznám a navíc se nepovažuji za zkušeného řidiče (ačkoliv řidičák mám již pěknou řádku let). Vlak byl tedy vždy mou záchranou. V posledních letech jsem cestu autem několikrát absolvovala s mým mužem a úplně neznámé prostředí to pro mě už není. Proto jsem začala uvažovat, že to tentokrát přeci jen autem risknu.

Parkovat na neznámém místě? Jen pro silné povahy!

O průběhu mé cesty k odletovému terminálu jsem začala přemýšlet ve chvíli, kdy jsem zaplatila letenku. Zprvu jsem byla plná sebevědomí a odvahy. Tento stav poměrně záhy přešel a následovalo několik nocí děsivých snů, jejichž obsahem bylo především to, že:

  • se během dlouhé cesty můj vůz porouchá
  • se dostanu do zácpy
  • nenajdu parkoviště

Všechny tyto katastrofické scénáře měly stejný konec – nestihnu letadlo. To mne definitivně utvrdilo v tom, že i tentokrát zvítězí cesta po kolejích.

Promyšlená příprava

Jízdenku jsem zakoupila v předstihu, čímž jsem ušetřila dost peněz. Ale hlavně jsem zase mohla v klidu spát. Jen podotknu, že jsem pro jistotu vybrala spoj, který měl předpokládaný příjezd o hodinu dřív než by mi bývalo stačilo. Zpoždění vlaku není bohužel nic neobvyklého – dobrá zpráva ovšem je, že pokud je zpoždění dostatečně velké, dnes už můžete od drah dostat i odškodnění.

Vlak jako nejlepší volba?

Vše probíhalo podle mého plánu a namísto soustředění se za volantem jsem si za zvuku drncání četla. Letadlo jsem v pohodě stihla a byla jsem šťastná, že jsem se ani tentokrát nepřidala k lidem, kteří kvůli zpoždění vlaku neodletěli na dovolenou. Pokud by můj příběh končil zde, asi bych tento článek nazvala například: „Autem na letiště už nikdy – užijte si pohodlí ve vlaku“. Příběh však pokračuje.

Po kolejích už nikdy

Odlet našeho zpátečního letadla byl z technických důvodů o několik hodin odložen. Když jsme konečně přistáli, byla tma, zima a pršelo. Zavolala jsem si taxi a od řidiče se dozvěděla, že v noci nejede žádný vlak, kterým bych se dostala domů. Následně se také zeptal, zda nechci těch několik hodin, než pojede první spoj, strávit raději na letišti.

Letištní samota

Jelikož se tento hodný pán vlastně vzdal svého výdělku, aby mě ušetřil setkání s nočním nádražím, usoudila jsem, že zůstat na místě bude správné řešení. A tak jsem strávila několik temných hodin v odletové hale. V šatech, tenkém svetříku, přikrytá šátkem. Zlý sen. Musím však uznat, že jsem na tom nebyla tak zle jako lidé, kteří uvízli na letišti na Rhodosu na celých 19 hodin. Bylo to však dost zlé na to, abych věděla, že příště pojedu autem.

Tak teď už víte, jaké okolnosti mne vedly k tomu, že jsem překonala samu sebe a začala k letišti Mošnov (a později i k dalším) jezdit autem – a to i přesto, že stále nemohu týden před odjezdem pořádně spát. Pokud tedy váháte nebo se bojíte vlastní vůz využít, možná vám tento příběh usnadní rozhodování.

Myslíte, že bych měla dát vlakům ještě jednu šanci nebo jste v tomto se mnou zajedno? Zanechte mi váš zajímavý názor v komentářích pod článkem.